Je snadné říct: „Tak jsem byl vychován.“ Nebo: „Tohle mi rodiče nikdy nevysvětlili.“ Ale v určitém bodě už to nejsou oni, kdo rozhodují o tom, jak žijeme. Jsme to my.
Každý z nás si nese nějaký batoh. Někdo těžší, někdo lehčí. Někdo má za sebou dětství plné podpory, jiný zase ticho, chaos nebo bolest. Ale dospělost nezačíná tím, že máme všechno vyřešené. Začíná tím, že přestaneme hledat viníky.
🔍 Co to znamená?
Pokud děláme chyby, nejsou to chyby našich rodičů. Jsou to naše rozhodnutí.
Pokud se cítíme ztraceni, není to vina minulosti. Je to signál, že je čas se zastavit a přehodnotit směr.
Pokud se nám nedaří, není to trest. Je to příležitost naučit se něco nového.
💬 Místo výčitek si položme jiné otázky:
Videjte další na následující straně
